www.jaknajazyky.eu

Včera večer jsem projížděl naší vlastí po E55 od jihu vzhůru. Zastavil jsem se u benzínové pumpy jedné mezinárodní společnosti a stal jsem se svědkem zajímavé příhody.

K pumpě ve stejnou dobu zavítal i autobus s německou poznávací značkou plný japonských turistů. Něco jako vedoucí zájezdu přistoupila k pultu, u kterého v tu dobu stály tři zaměstnankyně čerpací společnosti.

Zřetelně a pomalu se anglicky zeptala, zda někdo z obsluhy mluví anglicky. Do pracovnic jako když střelí a u pultu rázem zbyla jen jedna. Ta se však otázkou vůbec nenechala zaskočit a zřetelně a pohotově odpověděla stručným českým NE.

Průvodkyně se pokusila ještě položit modelovou otázku, aby se snad prodavačka neobávala příliš filosofické konverzace. Ale i na anglickou otázku Kolik korun je za Euro se dočkala stejné odpovědi: NE.

Z chování průvodkyně jsem pochopil, že se nejedná o nic neobvyklého, vyndala z kabelky malou kalkulačku a pomocí ní a jednoslovných výrazů nakonec přes veškerou neochotu dosáhla svého cíle.

Skoro celou cestu až do Prahy jsem přemýšlel, co stále ještě vede pracovníky, kteří každodenně komunikují se zahraničními zákazníky k takovému odporu k cizím jazykům.

Dle mého názoru je to pocit, že škála znalostí jazyka má pouze dvě polohy, a to Umět nebo Neumět. A protože si myslí, že zcela se naučit nedokážou, nenaučí se raději vůbec nic.

Ale tak to není. Jazyková znalost má mnoho úrovní a i s prvními sto slovy se dá ošetřit velké množství situací. Obzvláště pokud vím, které situace mne asi tak čekají, a kterých sto slov se mám naučit.

Pak jsem ještě přemýšlel, co tomu říká management takto jazykově a ochotou vybavených provozoven. Možná se mýlím a ta hodnota ušlé příležitosti je zanedbatelná, protože zákazník, pokud už zastavil, vždycky natankuje a nakoupí. Nevím.

Také jsem si říkal, jak celou situaci vidí zmíněná obsluha čerpadla. Jsou ti cizinci hloupí, když jedou do Čech a neumí si česky ani domluvit kurz?